Určitě není zdravé se stresovat věcmi, které jsou jen vzdáleně ovlivnitelné. Lepší je pohodlně se usadit do křesla, židle a napsat pár řádků, které můžou zapůsobit jako ta léčivá pilulka.
Budu rád, pokud se mi ozvete a to jakýmkoliv způsobem...
Dnešní foto je takové napotom. Už dlouho jsem si říkal, že to dubisko musím vyfotit, jelikož na něj koukám z okna každý den. Nádhernej strom, kterému jsem odpomohl od svazující smyčky ocelového káblíku.
Fotka teda je nic moc, ale dávám ji sem, abych si ten den zapamatoval. Ve stínu této škumpy jsem zažil skvělý začátek července. Šlo o komorní koncert kvarteta DalcorARTet v kouzelném prostředí pardubického Příhrádku, tedy jeho zahrady pod terasou.
Dnes to bude o jediné fotografii. Pořídil jsem ji včera a to po dlouhé době, kdy jsem skoro nic nefotil. Scénu jsem uviděl cestou z páteční práce a z počátku jsem deštníky minul. Nakoupil jsem v knihkupectví časopis FullMoon a šel stejnou cestou zpět. A to už jsem neodolal a fotku cvaknul.