Koncertní zážitky

Nejenom koncert v Porúbke, ale i doma, v Pardubicích, jsem se odhodlal vyrazit na klasickou hudbu. Zjistil jsem totiž, že na koncerty chodím už jen sporadicky a tak si více vybírám, kam vlastně zajdu. Na místní klub Žluťák jsem málem zanevřel. Což o to, opět to tam po letech žije, ale z nějakého důvodu, to už jde mimo mě. Že bych stárnul?! 

A tudíž, když jsem z mobilu vyčetl, že se konají Braniborské koncerty u nás v kostele, dlouho jsem neváhal. Sebral jsem nově pořízené sáčko a vyrazil do města. Lístek jsem neměl, doufal jsem, že nebude vyprodáno. Ještěže jsem vyrazil s časovou rezervou! Kostel byl chvíli po mém příchodu plný a museli k lavicím přidávat extra židle.

Jenže, abych pravdu řekl, koncert samotný jsem si moc neužil. Kromě nepohodlného sezení (ani jsem se nepohnul), se mi nezdálo i provedení. Nejsem hudebník, ale zvláště při sólu trubky mi přišlo, že občas trubka ujela. Nevím, třeba to byl umělecký záměr...

Tradičně jsem tak odešel z koncertu mezi prvními, soubor ovšem sklidil ovace vestoje.

Co mě taky zaujalo, bylo cembalo. Koncertní křídlo. Nechápu, jak to před oltář dostali!