Kulturní park se srdcem

Stejné foto jsem dal už asi na dvě místa, ale můj fotodeník nesmí přeci chybět! Myslím, že tohle je foto nejméně měsíce, ne-li celého (dosavadního) roku.

Akci jsem si skutečně užil, pivko si dal, knížku a cédéčka nakoupil. No ano, plno peněz utratil a dost možná zbytečně. Na svoji obhajobu však musím říci, že to byl první a asi poslední festival v tomto podivném virovém čase. 

Moc lidí ale odpoledne nebylo. Není se co divit, bylo přes 30°C. Dokonce se divím, že jsem se odhodlal. Na tropy nejsem stavěnej, přesto jsem v neděli odpoledne vyrazil. Asi se něco děje, či co!

První kapela, kterou jsem zaregistroval, se jmenuje Vlnotaj a hodnotí se mi těžko. Jsou mladí, talentovaní s perspektivou postupného zlepšování. Jen ten kytarista! Nějak mi do jazzové kapely moc nesedl. Myslím, že by se více uplatnil v nějakém alternativním uskupení. 

Druhé, spíše folkové trio, je postaveno na osobnosti Petry Börnerové. Stejně jako Vlnotaj byli pro mě novinkou. Mám od nich nyní dvě CD, z čehož jedno je od jedenáctiletého syna Petry Börnerové, pozoruhodného to bubeníka. A ten to tam dával, jak starej mazák. Bravo.