Snímky blížícího se léta

Vydal jsem se opět cvakat závěrkou, tentokrát ovšem jenom tak cvičně. Rozhasil jsem si foťák tak, že jsem poprvé v historii musel použít reset nastavení. No nic, taky dobrý. Příště si nastavené volby uložím. Můj Olympus to umožňuje, což je dobré (po pěti letech používání) vědět. :-)

Jo, abych nezapomněl, byl jsem i u kolegy Huberta na oslavě narozenin. Cestou tam jsem svezl s Edou autem, ale nazpět jsem už využil hromadnou dopravu. Autobusem do Šumperka a pak vlakama domů. 
Obzvláště pikantní byla jízda první třídou ze Zábřeha. Těsně před Pardubicemi jsem si dal drink, ale číšník znenadání odjel s minibarem do neznáma. Zeptal jsem se tedy u baru, jestli vlastně budu platit. Kuchař, který to vzal za zmizelého kolegu se ale nestačil divit! Prý jsem první, kdo se slušně zeptal na placení, místo toho, abych zmizel. Trochu mě to překvapilo, ale lidi jsou různý, což !?