The Cure

Už dlouho jsem nic nevyfotil a tak alespoň objevuju zapadlé hudební klenoty. Staří The Cure jsou prostě klasika. Do dneška jsem prakticky znal jen jejich devadesátkové alba a pořádně vlastně jen Disintegration. Hlouběji do minulosti jsem (chybně) nechtěl zabředávat. Jejich desky Pornography a The head on the door ale jsou fakt příjemným překvapením. Některý kousky z těch alb jsou obecně známé, ale celkově desky znějí hodně zádumčivě. To se mi na The Cure líbí.

Potom jsem si přečetl jejich stručnou diskografii a historii vývoje kapely, to mě zavedlo až k dalšímu bandu The Siouxsie and the Banshees. To už není taková pecka, ale jejich deska z roku 1991 Superstition je mi také povědomá. Pamatuji si, jaké jsem z téhle desky měl pocity třicet let nazpět. A podobné pocity mám i teď. Není důležité, co o desce soudím, spíš je zajímavější, že to samé cítím i dneska. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Asi je to koneckonců jedno. Horší je, že je to už 30 let! Je to vůbec možný?! Hrůza. Ale díky patří Spotify, luxusní služba, vlastně je streaming hudby to nejlepší na internetu. Na filmy už teď moc nekoukám, takže hudba je pro mě číslo jedna.